Často se mě na kurzech ptáte, jaký postup je nejlepší zvolit při horečce – srážet či nesrážet? Pokud srážet, tak kdy a jak? Používat antipyretika, nebo zvolit přírodní postupy? Kdy hrozí febrilní křeče? A jaký má vlastně horečka význam?
Protože můj chlapeček na horečky „trpí“ docela často, můžu říct, že jsme vyzkoušeli už hodně způsobů, jak se s horečkou vypořádat. V tomto článku bych Vám chtěla přinést pár základních informací o horečce, možnostech přístupu k horečce a také vlastní zkušenost s různými způsoby práce s horečkou a to, jak se nám (ne)osvědčily. K efektivnějšímu zvládnutí horečky přispělo velkou měrou studium několika publikací, z nichž jako nejpřínosnější hodnotím: „Nemoc, jako řeč dětské duše“ od německých lékařů Dahlkeho a Kaesemannové a „Jak pečovat o zdraví dítěte… navzdory vašemu lékaři“ od Mendelsohna.
Horečka je extrémně důležitý obranný mechanismus, který využívá tělo pro boj s bakteriemi a viry, navíc má také významný vliv na celkový vývoj dítěte. Pro dítě má obrovský význam, aby si horečkou prošlo v doprovodu nejbližší osoby, a to bez úlevných prostředků.
Dahlke, Kaesemannová o horečce píší následovné: „S každým stupněm horečky se zdvojnásobuje výkon imunitního systému a každá horečka trénuje tento systém k pozdějšímu nasazení. Aktivní obranyschopnost těla proti bacilům je proto důležitým školením na cestě k samostatné, svébytné a životaschopné osobnosti. Předpokladem je, že dítě dokáže mít horečku, a že s její pomocí dokáže překonat základní problém. Přitom se musí vypořádat se svou schopností snášet potíže a s vlastními mezemi. Děti se neučí tím, že je jim ve všem ulevováno a všechny potíže jsou jim odstraněny z cesty. Měly by být naopak provázeny svou krizí s láskou a důvěrou a podporovány, zatímco ji prožívají samy a samostatně ji také zvládají. Z přestálého infekčního onemocnění s nápory horečky pak dítě vychází posíleno a zralejší“.
Asi od roku a půl začal Martínek bojovat s nemocemi a emocemi vysokými horečkami, které vždy přesáhly 40°C. Jako rodiče jsme byli zpočátku samozřejmě hodně vystrašení a řešili jsme situaci s lékařem. Rada zněla: „snižujte pomocí čípků po třech hodinách, jednou Panadol, podruhé Nurofen“. A tak jsme vesele snižovali. Co myslíte, pomohlo to? Jasně, nepomohlo. Teploty se vlekly, vysoké horečky trvaly pět, šest dní, než se v mezidobí nárůstu teploty zničili původci onemocnění. Strach z horečky však byl větší než naše sebevědomí jako rodičů – znáte to? Intuice říká: „nedávej mu to, on to zvládne sám“, ale strach za zády křičí: „snižuj! snižuj!“. Do toho Vám v hlavě zní rady lékaře, rodiny a přátel, straší Vás febrilní křeče a poškození mozku.
Pak jsem se ale začetla do výše zmíněných knih a porozuměla mechanismu teploty. S horečkou už jsme měli nějakou tu zkušenost, věděli jsme, že do křečí Martínek nejde a tak jsem se rozhodla, že srážet nebudeme. A co se stalo? Jeden, maximálně dva dny měl Marťa vysokou horečku kolem 40,5°C a pak nic. Ani rýma, ani kašel ani nic jiného. Hotovo. Vše vyléčeno. Kdyby se to stalo jednou, řeknu si, že to byla náhoda. Ale řešíme takto jeho horečky už rok, a vždy se tento scénář opakuje.
Doufám, že Vám článek přinese nové poznatky o horečce a pomůže Vám ji lépe zvládnout. Pokud máte ještě nějaké další tipy, co se Vám osvědčily, budu ráda, když mi je napíšete do komentářů pod článkem, případně na facebooku či mailem. Ráda je do článku doplním.